Chov hmyzu

LARVÁLNÍ STÁDIUM ÚVODEM

     Larva přichází na svět vylíhnutím z vajíčka, jak jistě všichni vědí. Co už ale většina lidí neví je, že larva sama prochází dalšími stádii - instary. Čerstvě vylíhlou larvu označujeme jako L1 - larva v prvním instaru. Za nějakou dobu se larva svlékne, což se většinou děje v řádu týdnů. Po tomto svleku je larva v instaru druhém - L2. Po dalším svleku hovoříme o instaru L3. Jelikož se budeme věnovat chovu zlatohlávků, nosorožíků a roháčů, bude pro nás tento instar poslední. Například tesaříci mají často larvy s několikaletým vývojem a setkáváme se tak s instary L10 a více.

    Velikost larvy je také individuální vzhledem k chovanému druhu. Menší zlatohlávci rodu Pachnoda, jehož imaga měří něco málo přes 2cm má larva v L3 okolo 3cm. U opravdu velkých jedinců, jako jsou rody Goliathus, Dorcus, Megasoma aj. semůžeme setkat i larvami přesahující 20cm délky. No a přiznejme si - to už jsou opravdu macci.

    Barevně se od sebe larvy nijak nerozlišují - jsou bíle zbarvené vyjma hlavičky, která je hnědo oranžová. Koneckonců podle hlavičky můžeme jednoznačně určit hlavu roháče - je nadsazená a postavením se velmi podobá imagu (viz. foto). Tedy abych pravdu řekl, tak lze v chovech téměř najisto určit larvy druhu Megalorrhina harrisi (harrisi, haroldi, eximia). Od larev ostatních druhů se liší silným ochlupením v instaru L1 a také svou tmavou barvou, který může v L3 zabíhat až do černé. Další rozdíl, který lze pozorovat u larev je rozdíl pohlavní, ale až ve stádiu L3. Tuto problematiku pordrobněji rozeberu v samostatné sekci.

KDE A V ČEM LARVY CHOVAT

    Nejprve si musíme uvědomit, kolik larev chceme chovat a jakých rozměrů nám dorostou. Rozhodneme-li se pro začátek s jednoduchým rodem Pachnoda, jehož larvy, jak jsem již výše psal, dosahují délky okolo 3cm v L3, bude nám pro 20 - 40 larev stačot klasický 5,8l box na pavouky (k zakoupení zde http://plastyvanek.717.cz/menu/braplast-produkty/box-5-8-l). Pokud nás budou lákat větší druhy, ze kterých jsou některé také vhodné pro začátečníky, jako například nosorožíci rodu Xylotrupes či zlatohlávci rodu Mecynorrhina nebo Chelorrhina, budeme potřebovat větší box. Já osobně na chov 10 L3 Xylotrupes gideon sumatrensis používám 20l box naplněný několik centimetrů pod okraj, aby při prohrabávání substrátu nebyla hlína všude a nad substrátem bylo dost vzduchu. Budu se v určeých sekcích věnovat podrobněji konkrétním jedincům a u každého uvedu, v jak objemné nádobě je osobně chovám.

    Nyní se pojďmě podívat na složení substrátu, ve kterém larvy projdou svým vývojem. Skládá se u zlatohlávků a nosorožíků ze směsi bukové či dubové listové hrabanky (dále jen listovky) a dřevěného trouchu (ten není nutno používat u všech druhů). Larvy roháčů chováme až na výjimky pouze v trouchu. Listovku si nasbíráme v lese, jednoduše najdeme starší dubový či bukový les, odhrneme čerstvě napadené listí a sbíráme to zetlelé pod nimi. Připomíná to hlínu s kousky rozemletých listů.

    S trouchem se můžeme setkat ve dvou podobách - červený (hnědý) a bílý. Červený získáme ze starých zetlelých pařezů, jednoduše vybereme ztrouchnivělé dřevo z jejich středu. Jen si musíme dávat pozor, jestli je les, ve kterém jsme pařez objevili skutečně listnatý, jehličnany obsahují vysoké množství pryskyřice, která larvám nedělá dobře. Bílý trouch je pro chov daleko kvalitnější, získáme ho nejčastěji ze spadaných, starých větví. Poznáte ho jednoduše - pod kůrou (pokud vůbec nějaká zbyla) bude dřevo žlutobílé a půjde rozmělnit prsty. Často se stane, že narazíme na větve, které jsou ztrouchnivělé jen zčásti. V takovém případě trouch obereme a zbylý tvrdý střed větve necháme v lese, kde časem také zelteje. Rozdíl při tvorbě červeného a bílého trouchu je ten, že se na rozkladu dřeva podílí jiné bakterie.

    Substrát vznikne smícháním obou složek v určitém poměru. U zlatohlávků to většinou bývá 2 (listovka) : 1 (trouch), který u většiny druhů není důležitý a proto je často chováme v čisté listovce. U norosoříků 1:1 až 1:2, Rod Megasoma například chováme v čistém trouchu, což lze dělat i s jinými nosorožíky. Zlatohlávkům lze na dno boxu nasypat vrstvu rašeliny nebo písku. Tu využijí při kuklení na zpevnění kokonu kolem kukly (pupy) například zlatohlávci rodu Dicronorrhina. Listovku a trouchu skladujeme odděleně a to ve vlhkém stavu, abychom nepříšly o cenné bakterie. Pozor však na výskyt plísní.

     Možnost, jak zvýšit množství prospěšných látek v substrátu je fermentace meno namáčení substrátu. Tato část ovšem není nutná. Pokud máte substrát nasušený, nebo chcete zvýšit podíl živin v něm, pak můžete použít metodu namáčení. Substrát nasypeme (suchý nebo klasický - je však třeba počítat s tím, že suchý nabyde) do uzavíratelné bečky nebo boxu a až po povrch dolijeme vodou. Takto bečku necháme na slunci nebo ve skleníku - musí být v teple. Po 14 dnech až měsíci substrát vysypeme například na plachtu a necháme proschnout - do normální vlhkosti (viz. níže), nikoli nechat vyschnout úplně. Dále jej můžeme fermentovat. Substrát dáme to stejné nádoby. Přidáme nastrouhaná jablka, nakrájené banány, psí nebo kočičí pelety, mrtvý hmyz... Zkrátka nějaké to ovoce, zeleninu a krmiva či zbytky hmyzu, ze kterého larvy berou drahocenné látky. Lze také použít hnůj nebo trus dobytka. Ten sbíráme sušený, který nepáchne. Pečlivě promícháme a necháme stát zavřené ve vyšších teplotách na slunci nebo ve skleníku 1 nebo 2 měsíce. Po této době substrát vysypeme a necháme proschnout na běžnou vlhkost. Opět nikdy nenecháme úplně vyschnout. Pak je připraven k použití. Jak jsem ale psal, není to nutné. Přípravte se však, že tyto procesy poněkud zapáchají.

    Larvy samotné pochopitelně nelze chovat v suchém substrátu. Substrát v chovné nádobě navlhčíme. Správnou clhkost poznáme tak, že zmáčkneme-li trochu mezi dvěma prsty, objeví se mezi nimi trochu vody. Voda by neměla kapat, substrát by potom byl příliš vlhký.

PŘIKRMOVÁNÍ LAREV

    Přestože larvy se živí převážně substrátem, není na škodu jim dodat zdraví a růstu prospěšné látky. Příkrm umistujeme do spodní poloviny chovné nádoby, kde se larvy pohybují nejčastěji. Jako příkrm pro mnoho druhů zlatohlávků (Mecynorrhina, Chelorrhina, Eudicella, Pachnoda, Smaragdesthes (Chlorocala), Gymnetis, Holopyga) dobře poslouží ledový salát. Nejlepší je dát jen tolik salátu, kolik larvy spotřebují do pěti dnů. Časem to budete schopni odhadnout. Pokud přeci jen nějaký salát zbyde, odstraníme ho po pěti dnech ze substrátu. Osobně larvy přikrmuji asi 1 - 2x do měsíce. Dá se také přikrmovat sladkým ovocem, ovšem v substrátu se špatně hledá a hrozí vysoký výskyt roztočů (o nich dále). Kanibalistické druhy zlatohlávků (Mecynorrhina, Chelorrhina, Amaurodes, Goliathus) také přikrmujeme larvami menších zlatohlávků (Eudicella, Smaragdesthes) nebo peletami pro psy nebo kočky. Zlatohlávka rodu Megalorrhina přikrmujele koňským trusem.

KONTROLA LAREV

    Larvy je dobré kontrolovat (já osobně kontroluji jednou týdně), abychom zjistili, jak prosperují a rostou, jestli na sobě nemají parazity (roztoče) a hlavně zjistíme, jestli je substrát dostatečně vlhký v celém svém objemu. Pokud na břiše larev zpozorujeme jakoby bílá vajíčka, znamená to, že je napadena roztoči. Larvě malé množství nevadí, ale co je pro ni malé množství? Proto nenecháváme nic náhodě a larvu jich zbavíme - přemístíme ji do vlhké rašeliny či vlhkého písku a starý substrát vyměníme za nový. Chovnou nádobu vymyjeme horkou vodou. Samozřejmě to nemusí být láva, uvědomte si, že krabička je přeci jen z plastu, tak aby nám soudruzi z NDR někde neudělali chybu. Po 24 hodinách můžeme larvy z písku či rašeliny znovu vrátit do nádoby s novým substrátem.

KANIBALISMUS

    Často se setkáme s druhy, jejichž larvy jsou kanibalistické. Tyto larvy nelze chovat dobromady. Dost druhů lze chovat po jedné larvě ve 700ml krabičce až do zakuklení - ostatně tomu se věnuji v konkrétních sekcích. Mezi kanibalistické larvy patří například zlatohlávci rodu Goliathus, Mecynorrhina, Amaurodes nebo Chelorrhina (viz. následující obrázek).